týden dvacátýprvní..

30. března 2015 v 1:14 |  6. měsíc
Ahoj všichni pravidelní i náhodní čtenáři..

.. to zní divně, takže asi zůstanu u svého klasického ahoj všichni :))

Musím si v průběhu dnešního psaní rozmyslet o čem tenhle článek vůbec bude. Mám jen šíleně moc energie a dobrou náladu, takže jsem si řekla, že bych toho měla využít ke psaní. Ne, že by se stalo něco tak důležitého, aby to tu muselo být, ale třeba vás zrovna něco zaujme :)





Tenhle týden už nadobro začala baseballová sezona a to znamená, že je celá rodina v jednom kole. Tréninky, zápasy, týmový porady, hory špinavýho prádla.. Přesně do toho jsem tenkrát v říjnu přijela. A popravdě jsem z toho byla nejdřív trochu vykulená. Neuměla jsem si představit, jak tuhle rodinu budu stíhat, protože to bylo pořád něco. Vůbec jsem nevěděla, kde je jaký stadion, co mají mít děti na sobě.. navíc to byly vždycky tak tři hodiny sezení a koukání na něco čemu vůbec nerozumim. Po podzimní sezoně jsem si strašně oddychla, že už je to za námi a že zas bude chvíli klid. Jenže tenkrát jsem si neuvědomila, že ten klid znamenají videohry a vymejšlení kdejaký blbiny. Opravdu rychle jsem změnila názor a na začátek nový sezóny se těšila jak na smilování boží, protože spousta věcí se za to dobu odpočinku od baseballu změnila. Celý okolí znám už prakticky nazpamět, takže mi nedělá problém děti rozvést v poměrně krátkym čase kam jen potřebujou. Zjistila jsem, že po všech těch aktivitách jsou tak mrtví, že v 9 už o nich nevím (jupííí.!) a navíc mají zase nějaký režim bez videoher a blbostí. Taky jsem si oblíbila baseballové stadiony a to hlavně v době stmívání a západu slunce. Už jsem si na to tempo zvykla a jsem za něj ráda.. jaká změna po těch 5 měsících. :))


Včera mě čekalo překvapení v podobě přespání v nádherným a luxusním hotelu přímo v Downtown Dallas. Skákala jsem radostí do stropu, když jsem se to dozvěděla. Je to taková kompenzace za to, že toho teď bylo opravdu hodně.. Adam pořád v práci, já byla s dětma celý dny sama, pak ta teplá voda. Prostě si řekl, že si to zasloužím. :) Dostala jsem instrukcce a naposledy vyrazila v Cadillacu směr Dallas. Proč naposledy.? Cadi teď zas bude chvíli spoužit jiným členům rodiny a já budu mít zpátky Jettu. Každopádně ten pocit přijet do takovýho hotelu v Cadillacu byl naprosto úžasnej. Jako holka z maloměsta jsem jen težko uvěřila, že se mi něco takovýho děje. Pokoj byl úžasný.. obří postel, nádherný výhled, pohádková koupelna. A to nemluvím o hotelu jako takovém.. lobby a recepce jako na zámku.


Ještě teď se válím v hotelové posteli, už jsem po snídani, a užívám si poslední chvilku odpočinku. :) Tenhle týden byl opravdu nabitý, náročný jak fyzicky, tak psychicky, ale naštěstí už je vše v pořádku (hlavně doma).

.. o pár hodin později:

Jak jsem tak ležela v tý postelia psala článek, byla jsem vyrušena zbytkem rodiny a nakonec jsem se s nimi vydala "courat" po Dallasu. Venku je úplně boží počásko, takže mi to ani nějak nevadilo. Usmívala jsem se jako sluníčko a přemýšlela tak o tom, jaký to je tu být doma. Vlastně už jsme tu fakticky rodina. Ochutnáváme si jídla, pití, smějeme se věcem, který nám všem připadaj stejně vtipný, dokončujeme si navzájem věty a ve vzduchu je prostě cítit taková ta rodinná pohoda. I když jsem tu byla od začátku dost v pohodě, bylo tu jistý napětí, ale to už je teď někde v nedohlednu. :) A co se za ten den změnilo u nás doma.? Máme novýho mazlíčka a tím je krab co se jmenuje Lucky :DD Toho dostala Bell dodatečně k narozeninám. A k tomu je tu ještě nový jablíčko.. Mac book air, který dostal k narozkám zas Jeremy. Každopádně jsou teď oba dostatečně zabavení a já si můžu zas chvilku dáchnout a dopsat svoje povídání. :))


Ještě bych se chtěla vrátit k tomu Cadillacu. Nikdy jsem nevěděla jaký je rozdíl mezi auty.. a nevím to ani teď, ale na vlastní kůži jsem to pocítila. Mám strašně ráda svoji Jettu a jezdí se mi v ní krásně. Ovšem když jsem se poprvé projela v Cadim.. to bylo něco. Je to spíš jak letět. Není mi líto, že už je zase pryč, protože jsem vděčná jen za tu zkušenost řídit něco takového. Kdo by to byl před půl rokem řekl.. že zrovna já budu mít radost z něčeho, co se řídí. :D Teď už jen počkat na toho vysněnýho Mustanga a myslím, že budu mít na věky vystaráno. Jsem táák skromná.. :D


Mám tu jednu žádost na článek o jídle, takže slibuju, že na tom začnu co nejdřív dělat. :)) Je to strašná paráda, že vás to baví všecko číst a že přicházíte i s vlastními nápady.. FB stránce přibývá a taky sledovanost na Instagramu neskutečně vzrostla. Děkuju, děkuju, děkuju.!!

Z Texasu zdraví vaše houdička :)

P.S. Jak dlouho žijí krabi.?!

P.S. 2 .. nevím jestli to byl týden 21. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madlovers Madlovers | Web | 30. března 2015 v 17:00 | Reagovat

Páni, vy jste se s rodinkou fakt hledali ! Jak kdyby si k nim patřila celá léta :) a ještě takový odměny! Moc ti fandíme a těšíme se na další články

2 houdička houdička | 30. března 2015 v 22:38 | Reagovat

[1]: Někdy je to s nima taky strašně těžký.. ale miluju je :)) snad to vsechno bude i dál klapat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama