šestý měsíc je tu..

19. března 2015 v 11:00 |  5. měsíc
.. pomalu a jistě se v kalendáři blíží datum 20. 3. 2015 což znamená, že už jsem v USA téměř 5 měsíců.! Nevypadá to jako nějak veliké číslo, ale za tu dobu co jsem tady se toho změnilo strašně moc a to především já a o to mi šlo.

Když říkám, že jsem se změnila, nemyslím tím, že bych se líp oblíkala nebo si ostříhala vlasy, ale rozhodně vidím spoustu věcí jinak. Na jednu stranu mi přijde, že jak jsem mezi dětmi a blbneme spolu, připadám si mladší.. ale zas na stranu druhou se tu starám o domácnost, děti, psi a myslím, že mě to neuvěřitelným způsobem posunulo někam dál a uvědomuju si uplně jiné hodnoty než jsem si uvědomovala dřív.

Pět měsíců uteklo jako voda a i když mívám chvíle, kdy mi strašně chybí rodina a kamarádi z domova, vážím si téhle příležitosti jako ničeho na světě. Myslím, že přesně to jsem potřebovala a i když jsem to v jednu chvíli považovala za útěk od problémů, teď vidím, že to nebyl útěk, ale jediné možné řešení. :))


Hodně moc přemýšlím o tom co bude až se vrátím zpátky.. nebo spíš o tom, jestli se zpátky vrátit dokážu. Neříkám, že bych chtěla zůstat v USA a žít tady, ale svět je veliký tak proč zůstávat na jednom místě celý život.?! Všechno co tu vidím mě žene někam dál a motivuje dělat všechno pro to, aby to pokračovalo. Říkám si, že tohle mi prostě nestačí. Nestačí mi ta angličtina, kterou teď mám, nestačí mi vidět to, co jsem viděla.. chci víc.! Chci víc i od života a teď vím, že tohle je příležitost, kterou k tomu můžu využít. Otevřely se mi dveře, které jsem měla předtím zavřené a až bude potřeba, půjdu si za tím co je za nimi.


Samozřejmě má pobyt tady i spoustu stinných stránek.. Někdy padám únavou s prominutím na hubu, nadávám dětem, nadávám sobě. Ze začátku byly i pochybnosti o tom, jestli jsem udělala správně.. Pochyby o tom, jestli až se vrátím, budou mě brát lidi stejně, ba co lidi, kamarádi hlavně. Třeba už s nimi nebudu mít nic společného, rok nás rozdělí víc než budeme schopní akceptovat. To jsou věci, které se mi za těch 5 měsíců prohnaly hlavou nespočetněkrát a určitě ještě proženou.


Někdy, když mám chvíli sama pro sebe a jdu se projít, nebo si zaběhat, najednou mě zas popadne ten pocit: Jsem tady.! Jsem v Americe!!. Ten pocit kdy si uvedomim, že si můžete do životopisu napsat něco, o čem jsem dřív jen snila a je teď je to realita. Je těžký roztřídit pro a proti, protože některá pro mají svá proti a naopak. O něco možná příjdu, něco možná získám. To dokážu zhodnoti až časem.


Myslím, že 5 měsíců mi pomohlo si udělat pořádek v hlavě a vyřešit věci, kvůli kterým jsem se rozhodla vydat na tuhle cestu. Snad si budu moc říct, že mi tenhle rok dal víc než vzal.. zatím si myslím, že to tak je :) Někdo nemá takový štěstí a opouští Ameriku se špatnými zkušenostmi a pocity, ale i to může pomoci. Záleží na každém, co si z toho dokáže odnést.

Nebudu nikdy nikoho přemlouvat k tomu, aby si sbalil kufry a odjel, protože to musí být prostě ve vás samotných. Znám spoustu lidí, co budou jen sedět doma, říkat že závidějí, ale prostě to v nich není a tak zůstanou sedět i dál. Naštěstí znám i spoustu jiných lidí, kteří jsou jako já a jdou si za tím svým. Jedním z nich je můj nejlepší kamarád, který dělá au pair v Rakousku, což znamená, že i když jsme od sebe tisíce kilometrů daleko, pořád nás něco spojuje, pořád máme stejné problémy a díky tomu si nejsme cizí.

Možná se někteří z vás v tomhle článku poznají, někoho to bude motivovat, někdo si řekne, že mám stupidní názory a snědla jsem všechno moudro světa jen proto, že žiju v USA. Však je to jen na vás. :) Jediná věc, kterou chci dokázat tím vším co tady píšu (a nejen v tomhle článku) je ta, že to jde. Že i prachobyčejná holka jako já, která nikdy neměla sny dělat něco pořádnýho, je teď má. A věřím tomu, že k těm snům jsem každým dnem blíž a blíž.!!

.. 7 měsíců je stále předemnou a čeká mě hodně velkých věcí jako stěhování, dodělat školu, procestovat kus Ameriky a já doufám, že na to bude pořád dost síly a energie, kterou mám hlavně díky vám. Podpory si tady člověk podle mě váží úplně nejvíc.

A taková já jsem po pěti měsících v Americe :) z Texasu s láskou vaše Houdička.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | 19. března 2015 v 11:55 | Reagovat

Super článek, jako vždy :) uvažuješ o prodloužení? :)

2 S. S. | 19. března 2015 v 13:56 | Reagovat

Taky jsem se zrovna chtěla zeptat na to, zda uvažuješ o prodloužení? :)

3 Nikol Nikol | 19. března 2015 v 15:05 | Reagovat

Verunko, jsi super, držím ti palečky, a motivuješ mě abych taky odletěla pryč :)

4 houdička houdička | 19. března 2015 v 19:29 | Reagovat

[1]:

[2]:

Holky.. pořád se mi to honí hlavou :)) nejspíše ano, hlavně kvůli angličtině, ale jsem pořád na vážkách .)

5 houdička houdička | 19. března 2015 v 19:30 | Reagovat

[3]: děkuju moc.!!! jsem ráda, že pro někoho můžu být motivací a moc si toho vážím :)

6 Nikola Nikola | 20. března 2015 v 20:16 | Reagovat

Taky jsem se chtěla zeptat na to samé :D
A zůstaneš u stejné rodiny? Já bych asi neriskla jít do jiné, bála bych se, že toho pak budu litovat..

7 houdička houdička | 20. března 2015 v 21:50 | Reagovat

[6]:
ja bych prave rada do jine :) tuhle mam moc rada, ale rada bych poznala neco noveho :) budu mit spoustu casu na hledani, tak treba nejakou objevim :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama