Grand Canyon

11. března 2015 v 18:07 |  5. měsíc
Ahoj všichni :))

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si udělala chvíli na napsání článku. Původně jsem myslela,že bych to mohla zvládnout hned po příjezdu domů, ale přiznávám, že jsem byla úplně KO. K tomu ještě všichni chtěli vyprávět.. padla jsem do postele někdy kolem 9 večer a byla ráda,že jsem ráda.. :)

Nejdřív bych vám chtěla napsat takový úvod.. Před 7 měsíci už jsem věděla, že pojedu do USA a na řadu přišlo vytvořit Pre-Departure Project. Jedním z povinných bodů projektu bylo vytvořit seznam míst, na které bych se v USA chtěla podívat. Proto jsem si stáhla fotky různých míst a jak jsem je tam tak lepila, zastavila jsem se právě u Grand Canyonu a koukala na tu fotku dobrý dvě minuty, když přišla do pokoje mamka a koukala co dělám. Úplně do detailu si vzpomínám, jak jsem jí tu fotku ukázala a řekla: "Škoda, že tam se nikdy nepodívám.." Byl to takový ten pocit naděje, že třeba někdy, ale zároveň jsem věděla, že musím stát nohama na zemi a nedoufat v něco, co by mě pak zklamalo. A dnes už si můžu říct, že jsem tam byla a budu to mít na celý život. Neuvěřitelný. Ten pocit bych přála úplně všem.




A teď už tedy k samotnému výletu :)

Asi tak před týdnem jsem brouzdala po internetu a hledala, co všechno se dá dělat ve Phoenixu a okoli, když jsem narazila na jednodenní výlet právě na GC. Věděla jsem, že rodinka tam neplánuje jet a tak jsme se rozhodla chopit příležitost za pačesy. Zeptala jsem se babi, jestli bych si mohla vzít jeden den volno a jet a ona souhlasila. Jsem jí za to strašně moc vděčná, protože to znamelalo, že mě budou muset ráno odvést na bus a hlavně jsem od ní potřebovala pomoc s placením. Nemám ještě kreditku, takže jsem nemohla zaplatit online. Tak jsme to zaplatili s babiččinou kreditkou s tím, že jí dám pak peníze. Nakonec po mě ani nechtěla všechny, že prý to mám za to, jak jsem pracovala před čas. Ta to bylop naprosto super.!! Juhůůůůů.! Výlet na GC zařízen.!!


Včera jsem měla budíček nastavená na 5:30.. strašnej čas na vstávání, ale překvapivě se mi vstávalo dobře. Hodila jsem se do kupy, naházela věci do batůžku a mohlo se jet. Sraz jsem měla u mekáče vzdáleného asi 20 minut cesty v 6:30. Tak jsme tak dorazily, bbi mi jeste koupila kafe a čekalo se.. čekalo.. 6:45 .. pořád se čekalo.. Super.!! Takže je něco špatně..Určitě.! Vždycky když se na něco těším, tak se něc po..kaká. V 7 už jsme to nevydrřela a volala jsem do cestovky co se jako děje.. Jenže mi to nikdo nezvedal.. 7:10 totální záchvat paniky, že nikam nejedu. :DD V 7:15 přijem minubus a nabral mě s tím, že mi měl někdo dát vědět, že se odjezd posouvá. Ten někdo to neudělal, takže mě po ránu solidně vystresoval :D Ale co už.. hlavně, že sem už seděla v buse a jelo se.


Nebudu vám popisovat kažkou minutu cesty a každou zastávku, protože bychom tu mohli být třeba celý den :D Takže jen ty nejzajímavější místa:

První zastávka Sedona.. maličkatý městěčko uprostřed skal, kde se pořád vede takový ten život bez Walmartu a podobných obchodních řetězců. Všechno je tak ručně a doma dělané. V Sedoně jsme dostali nového průvodce, kterého jsme si okamžitě zamilovala :D Ten týpek měl tak deset tisíc vtipných příběhů z cest do GC a tomu se nedalo nesmát. Díky němo utekla ta tří hodinová ceata jak nic.


Dostali jsme taky něco málo informací o historii oblasti GC a geologii. Normálně bych to považovala za strašnou nudu, ale v jeho podání jsme hltala každý slovo.! Když začal s tím, jak se máme chovat když potkáme nějaký zvíře, jako třeba pumu, už jsme se tolik nesmála. A že prý je to dost reálné. No nakonec jsem potkala jen tři losí slečny (omlouvám se za to, že nevím jak se řekne manželka od losa, asi losice, jestli to víte, napište mi to třeba do komentů :D).


Jednou ze zastávek byla indiánská oblast, kde pořád žijí opravdoví indiáni. Ze začátku jsme tomu nevěřila, ale hned jak jsem uviděla prvního, spadla mi brada. Normálně živej indián s indiánskou manželkou a dvěma hočičkama. Ty byly tak nádherný, že jsem si řekla, že abych jednou zachránila svý děti a nemusely poslouchat ve škole to co já, musím si najít indiánskýho manžela, kterej z nich udělá něco zajímavýho :D Překvapilo mě, co původní indiánský život znamená.. žádná tekoucí voda, domky prakticky bez ničeho. Nevím jaký strávný slovo použít, ale byl to prostě hnus. I když třeba ta indiánská rodinka, kterou jsem zmínila, měla normálně iPhony a nevypadala zrovna chudě, tak nevím, jak to tam chodí mezi společenskými vrstvami.


A teď už k samotnému GC.!! Když jsme odlítali z Texasu, dala jsem se do řeči s nějakým týpkem, který se mě ptal kam letím a tak.. Když jsem se dostala k výlet na GC, řekl, že prej neví co je na tom vidět tu velkou díru. Jako cožeeee.?! No pak z něj vypadlo, že nikdy nevytáhl paty z Texasu :D Trapáček.! :D .. protože já tu velkou díru viděla a můžu říct, že je to absolutně dechberoucí. Stála jsem tam na okraji a dívala se před sebe, nahoru, dolů.. prostě všude a nemohla se přestat divit, co příroda dokáže. Znala jsem milion obrázků, ale vidt to na živo je něco úplně jiného. Navíc počasí vyšlo úplně úžasně a i když tam ještě minulý týden sněžilo, včera jsem mohla chodit klidně jen v tričku.


Ještě teď, když píšu tenhle článek, mám z těch pocitů husí kůži. Motivalo mě to zas do budoucna, protože teď zas vím, že chci ještě víc a udělám všechno pro to, aby to vyšlo. Taky jsem si uvědomila, co znamená přísloví: "Nikdy neříkej
nikdy.."
Uhh.. strašně děkuju za podporu, kterou jste mi během výletu poskytli. Tolik zpráv o tom jak se těšíte na článek a na fotky jsem nikdy nedostala.! Tak snad vás to nezklamalo :))


Z Arizony zdraví vaše hodička :))

Všechny fotky najdete na FB stránce On my way to USA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama