"doma"..

15. března 2015 v 0:31 |  5. měsíc
Po naprosto krásném týdnu v Arizoně jsme včera přistáli v upršeném Dallasu.. Jak už jsem psala v minulém článku, vstávali jsme pekelně brzo, protože odlet byl už v 7:15. Trošku jsem se bála absolvovat tu cestu s dětma sama.. přeci jen, zas takový respekt ke mně nemají :D Ale zatnula jsem zuby a řekla si, že když tak budu prostě ta zlá, ale uchráním je i sebe před společenským znemožněním.! :D



A tak jsme přijeli na letiště, rozloučili se s babi a Amandou, prošli kontrolou a najednou byli sami. Samozřejmě, že to nemohlo být jen tak a vyhmátli si mě na namátkovou kontrolu. :D Asi vypadám jako někdo, kdo má v zadku pytlík s heroinem. :D Takže kolem mě pořád mávali nějakým papírkem, projeli mi s ním všecky věci, ortírali mi ruce čímsi ne moc voňavým :D Každopádně já mám svědomí čistý, takže asi po 15 minutách už jsme s dětmi seděli ve Starbuck a já si dávala svoje oblíbené Tiramisu Latte. Dětem jsem koupila horkou čokoládu a cookies a bylo nám fajn.


Měli jsme pořád poměrně dost času a tak jsme si sedli k pultu se zásuvkama a začali nabíjet naší techniku. Dostali jsme se až k tomu, včem je Apple lepší než Samsung a debatovali o tom asi půl hodiny. Samozřejmě já s Bell jsme byly pro Apple a Jeremy, jediný z rodiny se Samsungem, pro to druhé. Docela mě překvapilo, jak zábavná debata to byla, děti tím byly úplně pohlcené, takže neměly čas vymýšlet lumpárny. Doufala jsem, že v letedle najdeme místo pro 3 vedle sebe, ale bohužel. Southwest nemá k letenkám přiřazená sedadla. Tak jsem posadila děti k nějakému pánovi a posadila se za ně. Naštěstí to nebyl žádnej vypatlanej amík a když pochopil, jak to je, nabídl mi svoje místo , že on se klidně může přesunout. Ufff.. Mohla jsme si sednut mezi děti, což byla ta úplně nejlepší idea. Nedosáhly na sebe a k tomu všemu Jeremy chtěl být v uličce, Bell u okna, tak jsem je ani nemusela přemlouvat k poslušnosti.



Až na mírný turbolence proběhl let hladce a v půl 12 jsme přistáli v Dallasu. Počasí tady bylo a pořád je úplně na prd :D Je zataženo a prší. Po tom slunečném týdnu je to vážně jako pěst na oko. Adam nás vyzvednul a jeli jsme s ním do práce, kde jsme byli asi dvě hodiny. Já byla úplně vyřízená, ale zas chápala jsem, že pro něj nemá cenu nás vést hned domu a pak se zas vracet do města. Popravdě jsem se docela bála toho, co nás doma čeká :D Přeci jen jsme ho tu nechali samotného a on je takovej ohledně domácnosti dost nesamostatnej. :D Nakonec jsem byla překvapená, že to není tak hrozný, jen tu bylo pár talířů a skleniček, potřeba vyluxovat a vytřít. Samozřejmě na mě čekalo praní, sušení a žehlení věcí z Arizony, ale to mi nepřijde tak hrozný. :)) Večer jsem měla nekonečnej skype s mým novým kamarádem, kterého třeba budete znát :D Jmenuje se Dan a dělá tyhle skvělý videa, takže jestli budete mít chvíli času, určitě mrkněte. :)) Byly to tak 4 hodiny.. kecali jsme o všem možným a chystáme i nějaký společný věci, který snad vyjdou. Mohlo by to být super.

Je to zvláštní pocit se vracet z dovolené domů, když doma je vlastně 8000 km daleko.. Celou cestu v letadle jsem o tom přemýšlela. Stýská se mi po domově v ČR, ale to co jsme během toho týdne zažila mě nakoplo k tomu chtít ještě víc. Navíc teď je doma prostě tady a všichni se snaží o to, abych to tak cítila a za to si jich strašně vážím. První den po dovolené už je skoro za námi a já se nemůžu dočkat, až půjdou děti do školy a já tu budu mít zas chvíli času pro sebe a dát to tu do kupy. :D Asi se teď zas nebudu hlásit tak často jako z Arizony, protože nebude s čím, ale děkuju, že si na mě stále děláte čas a sdílíte se mnou moje zážitky.!!

Z texasu zdraví vaše houdička <3

P.S. na facebookové stránce už je vás během týdne skoro 200.!! to je krásný číslo a já vám za něj děkuju.!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama