What´s going on.?

18. listopadu 2014 v 1:31 |  1. měsíc
Jak už jste si mohli všimnout, maličko jsem změnila vzhled blogu. Pořád to sice není to, co bych chtěla, ale líp to (zatím) neumím. Určitě na tom budu pracovat ve všech volných chvílích. Popravdě jsem vůbec netušila, že můj blog bude někdo číst, a proto jsme se vzhledem ze začátku vůbec nezabývala. Teď ale chci, aby jste to tu měli hezký :* :D

Věc druhá.. MÁME NASNĚŽÍNO.!! No dobře, teď už není po sněhu zas ani památka, ale ráno bylo venku bílo. Co to znamená.? No tady v Texasu je to uplný extrém, protože nesněží ani v prosinci, natož na začátku listopadu. Většina lidí nemohla jít ani do práce, protože tady se nevedou zimní pneumatiky a jet po náledí v letňákách si netroufnou ani amíci :D



Já teda popravdě doufám, že se brzy oteplí. Myslím, že se mi vymstilo to, jak jsem se všem vysmívala, že jedu do tepla a teď to mám. Fakt jsem myslela, že letos se mi sníh vyhne velkým obloukem a ono tohle. No jo.. Houdová v Americe. A to ještě ani nemám zimní boty.!! Conversky moje vydržte to.!

Autínko moje zasněžený ... ugrhhh.. :/


Když už jsme u toho auta zase.. V neděli jsem jela sama až do Dallasu. Ok, nebyl to uplně cíl mojí cesty, ale stalo se. Vezmu to pěkně od začátku.. Domluvily jsme se s Veru, že se pojedeme podívat do Ikei. V plán byl takový, že dojedu k ní do Plana (cca 20 minut cesty a už i to pro mě byly nervy), tam nechám auto a pojedeme spolu jejím, protože ona už je přeci jen americkej driver se vším všudy, takže jsem se nebála, že bychom se ztratily. Tak jsem si detailně nastudovala mapu, jak se dostanu do Plana, všecko si podstivě nascreenovala do mobilu. Fakt jsem se bála jet po highway, takže jsem si nastudovala cestu po menší (ne po 8 ale po 6 proudový silnici). Mělo to trvat cca 2O minut a sraz jsme měly v 1 takže jsem pro jistotu vyrazila v půl a vzala si na to o 10 minut víc, protože vim jak rychle jezdim tak ať mám rezervu. Rozloučila jsem se s rodinkou a vyrazila..

Jedu jedu jedu..

Za hodinu a půl jsem uplně zoufalá na parkovišti kdesi u Walmartu. Jak se to stalo.? Prostě si v pohodě jedu, kontroluju si cestu podle mapy, říkám si jak jedu správně.. záchytný bod 1,2,3.. jo, paráda, už jsem skoro tam.. a ejhle.!! Silnice najednou končí a místo ní obrovská díra s bagrem.. Ups. Co teď.? Hlavně zachovat chladnou hlavu.. což se mi teda moc nedařilo, samozřejmě :D Jediná možná cesta jak pokračovat někam dál bylo odbočit na již zmíněnou highway. A touhle cestou jsme se ocitla u Walmartu. Bez GPS, bez internetu v mobilu.. no uplně ztracená, co si budeme povídat. Takže jsem oblezla co se dalo, s mobilem v ruce hledajíc wifi jak největsí somrák :D Když už jsem teda vážně nevěděla co a nasedla do auta, že už se asi teda zkusim nějakou cestou vrátit domů, objevila jsem DriveThru Starbucks a hned jsem věděla, že se jsem zachráněná. Tak za prvé..KAFE.!! A za druhé wifi.. Tak jsem hned googlila kde že to vlastně jsem a psala jsem V. jak to se mnou vypadá. Nakonec jsme přišly na to, že jsem asi 10 minut od Ikei :D Takže se vydala za mnou s tím, že sraz bude tam. Zeptala jsem se nějakého amíka na cestu a vyrazila. Teď už jen trefit ten správnej exit z hw do Ikei. A ten jsem nevim jakou náhodou trefila na poprvé.! Domotat se na parkovišti a postavit to tam, kde je nejmíň aut, abych nějaký náhodou netrefila a bylo.! Nečekala jsem ani 5 minut a už jsem viděla V. jak jede. Paráda.!! Sice jsme na nákupy neměly už tolik času, ale pořídíly jsme co jsme potřebovaly a bylo nám fajn.
Jenže jak se zas dostanu zpátky.? Vykoumaly jsme společný začátek cesty, takže jsem se vymotala z parkoviště a centra v závěsu za V., která má GPS. Pak už mě čekala jen cesta rovně, to snad nemůže být tak strašný. Dorazila jsme domů fakt za chviličku a byla jsem nakonec děsně pyšná na to, že jsem to zvládla bez jedinýho škrábance.!


Tak takhle nějak tu zrovna teď žiju :)

Mám pondělí večer a jsem sama doma, protože děti jsou i s Adamem na tréninku. Koukám na Román pro ženy a vzpomínám na Česko :) Tak jako hezky se mi stýská, ale nic mi tu nechybí. jsem strašně ráda, že tu mám Veru. Ona je vážně parťák jak má být. :)

Dneska, když přišly děti ze školy, udělala jsem Belle svačinku a dočkala jsem se velkýho uznání. Měla jsem radost, že se jí to líbí.


Tak taková jsem já nanny :)

Miss u guys. Z Texasu zdraví Houdička :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama